Deník poutníka

pátek 14. března 2014

Kuba na kole



Musím říct, že jízda na kole je nejlepším způsobem, jak poznat krásy tohoto karibského ostrova. Jednak jsou bez kola nohy krátké. Castrův autobus vás doveze hlavně k hotelům na Varaderu. Za druhé se i sváteční cyklista po vlnité krajině Kuby pěkně sveze.

Cestu jsme naplánovali na na Velikonoce a vyrazili jsme z Mexika. Stroje kupujeme ze sekáče. Po odmontování blatníků a dalších zbytečností a zvětšení zavazadlového prostoru jsou z nich ideální společníci na cestu.



Je to sice kráska, ale spíš taková Tesco kvalita.

Naučit kolo létat přes moře nebylo zpočátku lehké. Nakonec se ale podařilo naše miláčky převézt letadlem.

Popocatépetl a Iztaccihuatl po odletu.


Teď zpátky časem




A jsme zpátky v letech padesátých. Ulicemi Havany štrádují americké chevrolety, na náměstí stojí americký Capitol a v ulicích vrcholí přípravy oslav Castrova vítězství nad kapitalisty.



neděle 26. srpna 2012

Jižní Amerika: Kolumbie

Čtvrť Getsemani, Cartagena

Tak a jsem v Jižní Americe. Ani jsem v to nedoufal. Horko, krásky, černošky i mulatky. Salsa, kafe i drogy.

Kolumbie si zaslouží minimálně měsíc cestování, a protože jedu jen ze severu směr Bogota, vybírám to nejdůležitější. Koloniální přístavní město Cartagena, Medellín v údolí hor, kávový region u Armenie a hlavní město, z kterého odlétám zpět do Guatemaly.


CARTAGENA
[Kartachena]

Cartagena je dnes moderní přístavní město, které vítá námořníky přijíždějící z Karibského moře hradbou vysokých paneláků.

Její historie je však spjatá se známým pirátem Sirem Francisem Drakem.

Kdysi bohatý přístav, vybudovaný z peněz ukradených v jihoamerickém Peru, byl pravidelně napadán piráty a celý vydrancován pirátem Drakem. Při posledním napadení, kdy do přístavu přijel pruh 26 anglických galér, nemělo město šanci se ubránit a Drake město nespálil jenom díky velké úplatě zlatem.

Poté už místní napadlo vybudovat pevnost San Felipe, která město chránila proti dalším nájezdům.


Moje boty a pevnost San Felipe

sobota 17. března 2012

San Blás


Jaká bude Kolumbie?

Takové otázky mně běhají hlavou. Co jsme se dozvěděli v zeměpisu, nebylo nic moc dobrého. Co ale říkají lidé tady v okolních státech, naznačuje, že se situace od dob kokainových gangů zlepšila.

Čeká mě velká výprava. Jednu (Mexiko-Panama) už mám za sebou, ale teď mě čeká něco, co jsem ještě nezažil. O plavbě Puerto Lindo-San Blás-Cartagena lidé říkají, že je to jedna z nejkrásnějších plaveb, které člověk může na Zemi podniknout. A potvrdilo se.

Při mém pobytu v Panamě jsem souběžně zjišťoval informace o plavidlech směr Kolumbie a již třetí den jsem jednu loď našel. Palubní lístek vyšel na $425 dolarů a loď vyjíždí v ideální datum (19/7). Cesta má trvat  5 dní, z toho tři dny strávíme na ostrovech San Blás a dva dny potom na otevřeném moři. Kapitánem je páreček Španělů z Kanárských ostrovů s plachetnicí Winfli pro 10 lidí. Budou nám průvodci a také kuchaři po dobu cesty. K dispozici je kajak, šnorchlovací a rybářské vybavení. Počasí vypadá velmi dobře.
Dnes jsme vyřídili pasy, nakoupili rum a já vytiskl nějaké akordy na kytaru.

Zbytek příběhu už jen z palubního deníku...


Puerto Lindo, Panama



pondělí 13. února 2012

Panama




Do Panamy se vstupuje z Kostariky po vrklavém mostu, ale ekonomiku mají celkem stabilní. A to díky kanálu a dolaru, který používají, jako oběživo. Země má ale zisky z kanálu jen od roku 1999, kdy USA předalo kanál panamské vládě.

Proto hlavní město kontrastuje se zbytkem země, která je pohádkou a exotickým rájem, odříznutý od zbytku světa a dosud nezkažený turismem.





Bocas del Toro

Má cesta směřuje na Bocas del Toro (Ústa býka) - soustroví v Atlantiku hned při hranicích s Kostarikou, kde jsem se opět setkal se svým kamarádem Martinem z Německa.

Z ostrovů jsem si jako své sídlo vybral ten, o kterém říkali, že je málo turistický, a taky byl. Bylo nás v hostelu asi šest turistů a zbytek ostrova černošské obyvatelstvo. Vlastně jen malá vesnička, táhnoucí se po pobřeží.



Roots Bar


čtvrtek 19. ledna 2012

Pura vida en Costa Rica



O Kostarike se říká, že je velmi drahá. Taky ale krásná. Od přechodu hranic bylo jasné, že je to jiná země. Dejme jí šanci, řekl jsem si, ač jsem původně chtěl jenom projet a nechat si víc času na jiné země. Český emigrant Tomáš, kterého jsem potkal na hranicích a který si v Kostarice koupil po revoluci farmu a dodnes tam úspěšně hospodaří, mě uvedl do Kostariky a na krátkou návštěvu doporučil oblast jihovýchodního pobřeží.

Cesta až tam byla dost dlouhá, tak jsem se zastavil v San José (hlavní město), kde mám tip na jednoho couchsurfera Rafaela, který mi nabídl zdarma ubytování. Potřebuju se dát trochu dohromady a vyprat si všechny hadry od bláta, říkám si.

Rafael na mě čeká v „Central parku“ u MacDonaldu. Kromě MacDonalds je park lemovaný dalšími shopy s hamburgery, hotdogy, quesoburguesami (cheeseburger), restauračním gigantem Pollo Campero (který prý nabízí "veselá vesnická kuřátka") a „lahodnou americkou“ pizzu "Papa John’s". Je vidět, že jsme natrefili na turistickou zónu Ameriky.


pondělí 9. ledna 2012

Nikaragua


Pondělí 27. 6. 2011

Zde se hodí říct, že Salvador vynechávám z nedostatku času. Pokud ale můžete a chcete surfovat, určitě se zde zastavte. Honduras jsem také jen projel, podle zkušeností ostatních cestovatelů jsem ale prý o nic nepřišel. A třeba si i zachránil kůži:) Nechci přehánět, ale třeba příště.

Zkušeností byla i samotná jízda spolu s čistě nikaragujským osazenstvem, v autobuse, který měli v ČSAD snad v roce 1970, a který opravovali ještě chvíli před odjezdem.

Sedmnáct hodin dlouhá cesta mě ale stála 200 quetzalů, v přepočtu 400 korun.

Povinná byla procedura na hranicích, kdy nás v noci všechny nechali vystoupit z autobusu, vyndat všechny zavazadla ven a čekat. Dlouhou chvíli jsme si zpříjemnili ochutnávku typických salvadorských pupusas (plněné kukuřičné placičky sýrem se zelím).

Když přišel čas, uspořádali nás do dvou řad podle pohlaví. Pak teprv zkontrolovali pasy. Jeden z cestujících se mezitím stihl natolik ožrat, že byl naprosto nepříčetný a museli ho poslat pěšky přes hranice zpátky.
Mě s českým pasem (jako ostatně na každých hranicích ve Střední Americe) přivítali s úsměvem a poklábosili jsme s celníky o tom, jestli se mám hezky, něco o českém fotbalu a jestli je všechno v pořádku. Policie mezitím prošla autobus proti drogám a penězům pro mafii schovaným v sedadlech.
Po hodině vyrážíme dál.


sobota 10. prosince 2011

Guatemala - jih



Doprava v Guatemale

Po Guatemale se buď můžete pohybovat s cestovkou nebo po vlastní ose. Cestovky většinou nevycházejí moc draze, ale proč nepoznat, jak se pohybují skuteční Guatemalané, ve skutečných
 CHICKEN BUSECH!



Chicken busy. Původně americké žluté školní autobusy jako ze Simpsonových dorazily do Střední Ameriky.
Stačí jen nabarvit žlutou na cirkusové barvy, zapnout v rádiu salsu a jedem! Jsou prostě famózní. Nejdřív jste šokovaní, nejdříve se ptáte, jak tu cestu v tolika lidech vydržíte, ale pak si je oblíbíte. Nakonec, pokud máte trénink od českých ČSAD, není si tu vůbec na co stěžovat...

sobota 3. prosince 2011

Guatemala - sever čili el Petén



Tikal za hezkého počasí
Guatemala je opravdu zvláštní země.

Je také rozdílná od Mexika. Asi je to tím, že zabírá plochu jen několika států svého západního souseda, krajina se zde může zdát jednotvárná, ač překrásná. V "zimním období" (květen až září) velmi zeleno, kopcovitou krajinu pokrývá džungle, v chladnějších oblastech jehličnany a na vymýtěných plochách roste kukuřice (která se tu uchytí i v horách a má dvě období zrání v roce). Tzv. "období sucha" je tu od října do dubna.

Já jsem do Guatemaly přijel v zimě a už od hranic mě pronásledovaly deště.
Protože jsem přijížděl od severu, rozhodl jsem se navštívit pyramidy Tikal a přespat na jezeře v městečku Flores. Pak pokračovat dál návštěvou vápencových kaskád Semuc Champey dál na jih až do Antiguy, až k jezeru Atitlán.

Zdejší chladno mě nejprve trochu překvapilo. Po šílených vedrech na břehu Yucatánu (od devíti ráno 30°C) to bylo docela překvápko. S dešti ale přišla další změna. Vzpomněl jsem si tím na Tomáše, který tu byl o měsíc dřív a říkal, že v Guatemale jsou tu i hezký holky. To jednoznačně. A pak ta zima a odpolední deště.


čtvrtek 24. listopadu 2011

Den a půl v Belize




Belize je zvláštní země. Po zvuku plná černého reggae, plná afroameričanů. Bohužel ale také všudypřítomných turistů z USA. Jediná země Střední Ameriky, kde se mluví oficiálně anglicky.

Má zajímavou historii. Podél celého pobřeží státu se line druhý největší korálový útes na světě (po tom australském), takže je to země skvělá na potápění.

Je to země pirátů
Zmíněný útes se nedá jen tak lodí přejet, útes je skryt pod vodou a blokuje přístup. V minulosti chránil anglické a skotské piráty, kteří se zde usazovali, aby napadali španělské lodě plující z Ameriky do Evropy. Když Britská koruna zanechala pirátství, našlo mnoho bývalých pirátů práci v dřevařském průmyslu. Anglie pak po celou 2. polovinu 18. století chránila zájmy „svých“ těžařů dřeva a ujišťovala přitom Španělsko, že si nároky na Belize nedělají.


úterý 22. listopadu 2011

Moje zápisky o Střední ze střední



Vstupujeme do Střední Ameriky.

Zrekapituluji trochu naše znalosti nebo resp. moje znalosti a představu, kterou jsem měl o této části světa, o tomto kontinentu před jeho návštěvou.

Vyhrabal jsem proto své středoškolské poznámky (možná snad ještě z kvarty) ze zeměpisu. "Střední Amerika".

Takže tu máme... HDP, těžba bauxitu, banány, kafe, hlavní města a nějaká španělština. Hm... Jo a v Panamě je kanál.

O Evropě toho někteří víme poměrně dost (aspoň ti, kteří se zajímají). Ameriku máme napůl doma. O Asii také máme nějakou představu. O Africe snad také, o Jižní Americe máme jen iluze a o Střední Americe třeba jen to, že se tam těží bauxit.

Ale jak to tam teda vypadá? Běhají tam pomalovaní indiáni? Mají tam silnice? Dělají tam také něco jiného, než že těží bauxit?

Moje školácké poznámky




čtvrtek 17. listopadu 2011

Mexiko: ráje Yucatánu a potápění s krápníky


10. června 2011
Tulum, Quintana Roo, Yucatán
hostel Weary Traveller
Tulum

Tulum je dalším z máyských nalezišť, jediné na břehu moře. Je podobné spíše nějakému hradu či pevnosti se strážními věžemi než pyramidám. Je to jedno z posledních máyských sídlišť a také jediné, které zažilo Španěly (zbytek se ztratil před jejich příchodem). Resp. je jen viděli z dálky, protože jednou pluli okolo.

Cesta z Tuxtly přes Palenque do Tulumu trvala 19 hodin, takže byla dost únavná. V autobusech je zima jak v morně, řidiči jako obvykle nechápou, že tam lidi mrznou a zkouší, co jejich klimatizace dokáže (a co vydržíme). Výhoda naopak je, že v autobuse neštípou komáři.

Před odjezdem na Yucatán jsem dostal tip na jednu českou školu potápění, která je prý dost cool a dělá potápění za hubičku. Adresu jsem si našel na netu. Po příjezdu do Tulumu jsem zamířil hned k diving centru Easy Chango, volám "Čuuuus" už z dálky a těšim se na Čechy.

Škola to byla česká a týpci mi vyšli dost vstříc. Zaplatil jsem si třídenní potápěčský kurz: Open Water Diver. Dali mi slevu a ještě jeden den potápění zdarma. Kurz stál za to, hned první ponor byl do místního cenote (krápníkové jeskyně) s plaváním mezi útesy jeskyní. Tak to je proto, že tam okolo nemají žádné bazény.

čtvrtek 10. listopadu 2011

Máyové žijí v Chiapasu (Mexiko)


8. června 2011, Tuxtla, Chiapas, domek pana Gallego Anda


Příjemné přijetí do Chiapasu. Rodina Pauliny, mé spolubydlící z Querétara, mě srdečně přívítala u sebe, skoro jako člena rodiny.
Mají krásný domek se zahradou (včetně rodinné kaplličky) na samotě kousek od Tuxtly. Byla to radost ji zase vidět po dlouhé době. Její mamka je fajn, dobře vaří a bylo super si odpočinout od náročného surfování a spaní v autobusech. Opět se potvrdilo příjemné mexické: „mi casa su casa“. Estás en tu casa. Takže jsem měl vlastní pokoj, jídlo od snídaně po večeři, vypral jsem si a relaxoval.

Můj pokojík u Pauliny.




Vyzvedli jsme Paulinu sestřičku Sofii ze školy (katolická škola, soukromá, ale vypadala jako obyčejná základní škola; to mě přivedlo k názoru, že chudáci Mexičani si musejí zaplatit i základní školu, aby byli na dobré, Paulina mamka říkala, že ty veřejné jsou dost hrozné a díte by tam nedala).
K obědu jsme si dali tzv. "botanas". Mně to zní to trochu jako botellas (lahve), a v podstatě jídlo spočívá v tom, že si objednáte láhev piva, a jídlo dostanete k tomu jako zákusek zdarma. Jsou to různé obložené talíře, ochutnávky masa, sýrů, krevet, atd. atd. Pivo je samozřejmě trochu dražší než normálně, tj. cca 35 pesos (50 Kč) plus dáte dobré spropitné.

středa 2. listopadu 2011

Oaxaca - surf, hory a pověry


3. června 2011, Oaxaca, Puerto Escondido

Tak a je to tady. Odjíždím z Querétara a v mojí hlavě se mísí smutek se štěstím.
Smutek, protože odjíždím z Querétara, štěstí, protože jedu na svou velkou cestu. 
Jak ji začít? 

Na cestu jsem vyjel v noci na 1. června nočním busem z Querétara přes Mexico City do státu Oaxaca (čti Oachaka), oblasti známé tradiční kuchyní, řemesly a panenskou přírodou. Po 13 hodinách cesty jsem se ráno už probouzel na oaxackém nádraží.

Tyhle první dny jsem bydlel v Couchsurfingu u výborný ženský, které jsme říkali „tía“ (teta). Byla to taková starší paní, ale provedla nás docela dobře místními trhy a díky ní jsme taky Oaxacu skvěle poznali.

Oaxaca, jak brzy uvidíte jsou: trhy, původní kultura obyvatel z hornaté Oaxacy, pyramidy Monte Albán a úžasné pacifické pobřeží.


úterý 1. listopadu 2011

"Panamericana" - putování po Střední Americe



Milí přátele,

od teď zde budete moci každý týden nalézt zprávy z mé letošní výpravy (především) Střední Amerikou. Výprava začala ve středu Mexika a - ač neplánovaně - dosáhla až do Kolumbie.

Vystřídal jsem všemožné dopravní prostředky: letadlo, loď, ale především autobus a své nohy.
Rád se podělím o zážitky, které cesta "osamoceného cestovatele" španělsky mluvícím světadílem přináší.

Cílem blogu je přiblížit a zatraktivnit Střední Ameriku, protože sice málo známou, ale velmi bohatou částí světa.

Panamericana, jak jsem pracovně nazval mojí cestu, je silnice vedoucí od nejsevernějšího města Alajšky až po Ohňovou zemi na jihu Argentiny. I mně byla na cestě průvodcem, spojkou, ze které jsem často odbočoval a zase se k ní vracel, která mě vedla vždy správně spěšnou cestou dolů na jih.







pátek 27. května 2011

Cesta


Tak semestr skončil, prázdniny začaly a já mám před sebou spoustu času. Je čas na velkou cestu.

Směr? Jih.  Už se na to docela těším, odjíždím za pár dní. Nemít příliš plán. Projet Střední Ameriku až do Jižní.
Poznávat lidi.
Učit se od nich.

Ze začátku jsem měl z těch zemí i trochu strach. Nakonec, o některých (Honduras, Salvador, Nikaragua) jsem věděl tak akorát pár údajů ze zeměpisu, jako hlavní město, co se tam těží a jejich HDP.  A pořád ty historky o loupežných přepadeních... Po bližším prozkoumání to ale vypadá na docela zajímavou výpravu.

Na jedné straně jsou tam:Ale zase...
  • guerily a útočné skupiny
  • hadi, komáři a hlodavci
  • loupežná přepadení na každém rohu, a to i v turistických autobusech
  • nádherná příroda
  • málo turistů
  • cestování sám může být docela rozkoš 

S sebou si beru:
  • Motocyklové deníky Che Guevary
  • instantní verzi stolečku prostři se
  • a něco proti vedru, který tam bude o d p o r n ý
Budu muset přejet nějaké nebezpečnější země Střední Ameriky a také nějak objet či co Dariénův pás, což je prales s guerilami FARC mezi Kolumbií a Panamou, který znemožňuje pozemní spojení Střední a Jižní Ameriky. Ale přesto všechno mě také čeká spousta hezkých věcí, jako třeba:

  • Pacifik.
  • Karibik.
  • potápění pod máyskými chrámy v Tulumu na Yucatánu a šnorchlování v zatopených jeskyních
  • sopky, pláže, život mezi domorodci 
  • Panamský průplav na spojnici obou Amerik
  • a Kolumbie. Vstup do Jižní Ameriky, úúúúááááá!! A kdo nezná Kolumbijky.  
Tak nakonec to bude snad docela fajn :-)

pondělí 16. května 2011

Panamericana



Carretera Panamericana je silnice linoucí se po délce obou Amerik.
Spojuje Prudhoue Bay, nejsevernější město z aljašských měst a Ushuaiu, hlavní město Ohňové země na jihu Argentiny.

Mým cílem v příštích dvou měsících je vyjet z Querétara a projet stejné země ve Střední Americe jako "Panamericana".
V Mexiku státy Oaxaca, Chiapas, pak Guatemalu, Honduras, Nicaraguu, Costa Ricu a Panamu.

Carretera Panamericana je nejdelší souvislé silnici na světě. Prochází městy Calgary, Denver, Ciudad Juárez, Mexico City, Panamou, hlavním městem Ekvádoru a Peru, Buenos Aires v Argentině... a mezi dalšími také Querétarem.

Mezi Panamou a Kolumbií je Panamericana přerušena pralesem, tzv. Darien Gap. Stavba v této oblasti nebyla nikdy dokončena kvůli neprostupnosti pralesu, chráněným druhům a místním guerilám.